Teď něco podobného prožívám s dvěma přáteli. S jedním je naděje, druhý naději už žádnou nemá... Takže ať chcete nebo ne myslíte na ně a zároveň si vážíte každého dne který prožijete "zdravě" s úctou a tolerantností ke všemu kolem nás.

Za blog, za tu otevřenost.

Pravda,člověk si váží víc obyčejného života. A často v něm ta úcta a tolerance chybí.

Držím moc palce

Díky moc

......Jsem na tom obdobně....podstatná část diskutujících, ví o čem je řeč, tak se také připojím. Před 4 roky, tlusté střevo. Sedmkrát chemka, 4,5 hodiny. Lék xeloda, žiju v pohodě, jediná otrava je sáček který někdy bolí, někdy ne. Interval výměny ...podle bolesti, Žádné zájezdy autobusem ani vlakem pomůcky vozím v autě. Za dva roky nato, zase rak kůže. Na uchu. První řez pozitivní, druhý negativní. Za dva měsíce to pokračovalo, zase pozitivní. Říkám operatérovi...uřízněte mi, prosím raději celé ucho a dejte mi tam skobičku na brýle.

Moc to neřeším. Už mám život za sebou,(ne, že by se mi nelíbil), pořád chodím hrát, mám spoustu kamarádů i o dvě generace mladších, tak proč bych si stěžoval? Na světe, pokud se na něj díváme shora, je přece moc krásně. Díky za Váš článek !

Stando.

Jste skvělá, moc vám držím palce. Rakovina (respektive její pokračování) mi vzala kamarádku, sluníčko.Po té první etapě, po které jsem jí poznala, si uměla všeho vážit a vše prožívat naplno. Je to složité rozlišit, zda, kdy, do jaké míry s nemocným hovořit, jsem ráda, že kolem sebe máte více těch, kteří to vyčuchají. Jste úžasná, jak se se svou nemocí pasujete. Každopádně Vám držím palce, pěsti a těším se na všechna Vaše písmenka.

Díky,už vždycky čekám,jestli se zas ozvete

Prožívám stejný problém, který přináší stejné situace, pouze to neumím tak krásně popsat jako vy.

Mí kamarádi jsou vesměs skvělí, rodina také. Všude se vylepšili vztahy, a možná to bude i tím, že jsem se "vylepšil" tak trošku já sám, neb jsem si srovnal pořadí důležitosti hodnot, dokáži dnes s úsměvem přijímat věci, které by mne před "tím" vytočily do nepříčetnosti.

Moje diagnoza byla dost beznadějná, jenže já se nějak oklepal, a po dvou letech začal tak na půl pracovat, a raduji se ze života více než když jsem byl zdráv.

Rozumím a přeji,aby vám to vydrželo co nejdéle

Moje kamarádka právě přišla o palec na noze s nádorem který téměř rok považovala za nehtovou plíseň. Tento týden ji čeká velké CT kde se dozví jestli nemá nádor i jinde....

Když se to dozvěděla nedalo se jí ani dovolat. Nemohla jíst. Teď je ta situace podobná. Ale ze všech známých tíhne ke mně - hovorům o nemoci se nebráním a máme podobný černý humor. Taky vařím polévky.

Jen říkala že ji poněkud děsí (v Brně na Žluťáku) lékaři co ji dopředu upozorňují ať moc nedoufá....No, mám pocit (mnohokrát v životě mi pomohla) že teď musím být ta silná já.

A mám plán - jiný můj známý měl před 12 lety prognózu maximálně 2 roky. Jeho žena nastudovala co se dalo a nakonec (kromě klasické léčby) objevila nějaký recept na mast z marihuany vyvařené v naftě. Měl nádory v lymfatických uzlinách už neoperovatelné a po této kůře se zmenšily. Jediné na co si stěžoval bylo že je pořád zhulenej....

Nic proti alternativě, důležité je věřit, ze pomůže. Já úplně s trávou nedopadla.Ale pravda je,ze jsem tomu dopředu moc nevěřila. A byt "zhulenej" neni pro nehuliciho člověka nic mocdržím palce

Jste úžasná, že píšete tenhle blog.

Rakovina mi vzala nejlepší kamarádku, 15 měsíců po diagnóze. Nikoho bližšího neměla. Nevěděla jsem, co mám dělat. Snažila jsem se být co nejvíc s ní, vcítit se, ale užívat si hlavně čas. Bylo to intenzivní. Moc jsme o nemoci nemluvily, ale tabu to nebylo. Tuším, že i ona mě chtěla šetřit. Sesypaly se mi pak děkovné maily, ale já vůbec, vůbec nevím, jestli jsem dělala všechno správně. Jestli existuje nějaký "správný postup". Uvědomila jsem si jen víc než kdykoli předtím, že jsme všichni na jedné lodi. I to okolí, které hledá a chce pro Vás to nejlepší. Držte se, myslím na Vás!

Děkuji moc.Správný postup asi fakt není,ale stačí,když o tom přemýšlíte a děláte to tak,jak nejlip dokážete.Ona to určitě vycítila a byla za to vděčná.

Doufám, že budete psát dál. A dlouho.

Souhlas p.Majová

Jsem po operaci, ale ta, ač jsem byl v nejlepších rukou, se zcela nepovedla; PSA šlo nahoru. Teprve po té jsem zapátral a našel zatím osmý rok po operaci fungující metodu, abych nemusel na chemošku. Pokud byste měla zájem (a neznáte to), najděte si jméno Johanna Budwig; m.j. je tato metoda vhodná i jako prevence.

Díky za radu.Podívám se.Vám moc držím palce,aby metoda fungovala dál.